CORONA REGNI BOHEMIAE

Výhody monachistického zřízení?

Konstituční monarchie je státní zřízení, kde v čele země stojí dynastický panovník, monarcha. Nejedná se však o žádnou archaickou, zastaralou či absolutistickou vizi. V Evropě existuje celá řada monarchií, knížectví, velkovévodství, království... Všechny tyto monarchie jsou demokratickými moderními státy, kde role panovníka je spíše symbolická, zatímco zákonodárná a výkonná moc leží v rukou parlamentů a vlád, jejichž složení je dáno volbami.

Jaká je tedy výhoda monarchistického uspořádání? Byť je role panovníka spíše symbolická, neznamená to, že by jeho role začínala a končila pouhým sezením na trůnu. Panovník reprezentuje stát. Reprezentuje jej mezinárodně, jako jeho čelní představitel, reprezentuje jej i vnitřně jako ztělesnění státu.

Teoreticky totéž se dá říci i o funkci presidentů v republikánsky založených státech, ale přesto zde v mnohém srovnání pokulhává. President je další volená funkce, lhostejno zda přímo či nepřímo. Výsledkem je, že v čele státu stojí politik, který nějakou svojí politickou kariérou již prošel. V očích lidí, v očích těch, kteří jej volili, ve svých názorech a stanoviscích, je takový člověk vždy spjat s nějakou stranou, třebaže v ní již coby president není, třebaže jí coby president nereprezentuje. Což v případě panovníka nehrozí, panovník není v žádné straně. Narozdíl od politiků za sebou při svém nástupu nemá kariéru v podobě předsednictví ve straně, vedení ministerstva neřkuli vlády jako premiér, ale vždy zůstával a i nadále zůstává mimo tyto stranické záležitosti.

Také narozdíl od presidenta není jeho setrvání ve funkci omezeno volebním obdobím, jeho působení v úřadu není diktováno potřebou být znovu zvolen po vypršení mandátu. Panovník prostě je. Představuje svoje názory, své vize, své projevy dle svého nejlepšího vědomí a svědomí s ohledem na dlouhodobou perspektivu státu. Svým dlouhodobým setrváním ve funkci překlenuje celou řadu vlád, které se za jeho působení mohou vystřídat, čímž představuje a svou osobností zaštiťuje jistou kontinuitu, má na očích dlouhodobější perspektivu. A i tehdy se neomezuje pouze na své osobní panování, ať již setrvá ve funkci do své smrti, nebo se odhodlá abdikovat (jako se nedávno stalo v Belgii či v Nizozemí), protože po něm tento úřad přejde do rukou dalšího člena jeho vlastní rodiny.

President má oproti tomu před sebou pět let, v lepším případě deset, podaří-li se mu zapůsobit na voliče, aby jej volili znovu. Po těchto deseti letech však presidentovo úřadování končí definitivně a úřad přejde do rukou někoho úplně jiného. A jeho role přestavitele státu, která je navíc svým způsobem vrcholem jeho politické kariéry, končí. Panovník představuje stát ze své vlastní podstaty. Mladý princ (či princezna) je od mládí vychováván k tomu, že jednoho dne se stane hlavou státu. Celý jeho život je spjat se státem, který jako panovník bude zastupovat. A to včetně výchovy svých vlastních nástupců.

Péče o stát není pro panovníka jenom nějaká funkce či zaměstnání, pro panovníka je toto smysl jeho života, pro který byl vychováván a celý život připravován. Aniž by tím byly jakkoliv omezovány demokratické principy, protože zákonodárná moc leží v rukou voleného parlamentu a výkonná moc v rukou vlády.

Miroslav ¨Diel¨ Hloušek


MONARCHIE U NÁS